Osvědčený způsob je udělat vedení k anténě dvoukabelové, jeden kabel pro příjem a druhý pro vysílání. Anténní relé umístíme co nejblíž k anténě a ovládáme ho sekvencerem, pro připojení ovládání postačí UTP kabel. TX kabel volíme co nejsilnější pro co nejmenší útlum, RX kabel postačí slabý. RX propojka mezi anténním relé a předzesilovačem musí být co nejkratší kvůli útlumu. Podstatnou a často zanedbávanou součástí přijímacího řetězce je útlumový článek (attenutátor) zařazený za předzesilovačem. Účelem útlumového článku je redukovat zesílení v přijímací cestě na velikost, která zhruba odpovídá útlumu Rx kabelu plus rozdíl mezi šumovým číslem transceivru a šumovým číslem předzesilovače. Příliš velký zisk v RX cestě totiž významně zhoršuje intermodulační odolnost. Pro případ, že není po ruce žádný měřicí přístroj, neuděláme velkou chybu, když odhadneme rozdíl mezi šumovým číslem předzesilovače a transceivru na 2 dB, pak tedy nastavíme útlum attenuátoru o 2 dB větší, než je útlum RX kabelu mezi výstupem attenuátoru a vstupem transceivru.
Principiální schéma je zde
Povšimněte si toho, že anténní relé je v klidovém stavu bez napájení v poloze pro vysílání. Je to z důvodu zachování principu, který říká, že porucha by měla způsobit pouze nefunkčnost, ale neměla by zapříčinit destrukci něčeho dalšího. Pokud někdo vytáhne ovládací kabel, pak akorát nepůjde příjem, ale nepoškodí se vysílač.
V případě, kdy používáme více, než jednu anténu, bude zapojení analogické včetně útlumových článků, navíc přibude ještě jeden důvod pro jejich správné nastavení, a to vyvážení zisku obou (všech) RX cest na stejnou hodnotu, aby nebylo potřeba při přepínání antén stále regulovat hlasitost.